Položíme-li si otázku, jak žít opavsky, můžeme nalézt mnoho odpovědí. Asi nebudeme vedle, když odpovíme “žít kulturně“. Kultura dokáže žít bez peněz, je to něco, co máme každý v sobě a je živeno možná jen z pocitu, že Opava byla v historii vždy společenským a kulturním centrem. Hmatatelné stopy v podobě krásných historických staveb někteří z nás míjejí denně, jako by nebyly, ale vnímavému pozorovateli neunikne ta sebedůvěra osvícených lidí, tvůrců, kteří měli svou vizi, svůj podíl na vzniku staveb a míst jako například radnice, Slezské divadlo, konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie, obchodní dům Breda & Weinstein, kostel Sv. Václava, Vojtěcha, Ducha s klášterem Minoritů, Sobkův a Blűcherův palác, kostel Sv. Jana, muzeum, či kostel Sv. Hedviky, patronky Slezska. Je to dlouhý výčet, přitom ne zdaleka úplný. Všichni stavitelé spjati s těmito ikonami možná věděli, možná jen trefili to, jak žít opavsky. Obojí je mistrovství.
Představíme-li si ty stovky let hmatatelné historie a uvědomíme-li si, kdy jaká stavba asi tak vznikala, dostaneme určité tempo, jakým se Opava vyvíjí. Je to doklad toho, že dotváření města vždy bylo, je a bude legitimním názorem. Je to způsob, jakým město žije. A tak není divu, že se poslední léta objevují informace o záměrech developerských společností na přestavbu obchodního domu Slezanka, či jejího zboření a vystavění nového objektu. Zveřejňování rozličných projektů vždy vyvolávalo a vyvolává mnoho emocí. Je to po mnoha desetiletích velmi významný zásah do veřejného prostoru. Udělejme si tedy malý rozbor okolností provázejících celou akci.
Ohlédneme-li se po stavbách, které dělají Opavu Opavou, pokaždé nalezneme v domě zakódovanou vizi, proč ho stavitel chtěl postavit. Jednou to byla vize radnice, dále divadla, kostela či obchodního domu, kláštera a tak dále. Podíváme-li se do platného dokumentu Vize rozvoje města Opavy, přijatou řídící skupinou pro strategický plán rozvoje Statutárního města Opavy, objevíme desítky přívlastků o tom, jaká by Opava chtěla být, ale nenalezneme tam cíl, kam by město mělo směřovat. Chybí zde charakteristika Opavy vycházející z historie, která by určila její směr.
Hledejme tedy ve Strategickém plánu ekonomického a územního rozvoje Statutárního města Opavy na období 2007 – 2020 (dále jen Strategický plán). Ten naznačuje, že městu schází nebytové prostory pro malé a střední podniky a že by potřebovala ubytovací kapacity vysokého standardu. Dále v bodě E1.2.4. (prioritní oblast ekonomika, opatření zabývající se tvorbou podmínek pro dostatek kvalifikovaných pracovních sil) se jednoznačně píše o omezení výstavby velkoplošných prodejen na pozemcích vlastněných Statutárním městem Opava a v centru města. Jako očekávaný přínos k tomuto bodu se uvádí zvýšení konkurence a zachování malých a středních prodejen na trhu. S o to větším podivem můžeme sledovat kvitování města (reprezentace města do komunálních voleb 2010) nad plány společnosti Crestyl, jejíž záměr se za tři roky plíživým způsobem rozrostl na výstavbu obchodního domu v celém prostoru dvora za Slezankou včetně jí samotné s cca 28 000 m² obchodních ploch a pasáží ve dvou až třech patrech (dokumentace Opava City Center z 11.3.2010). Představte si rozlohu takřka čtyř opavských fotbalových stadionů (hřišť) dohromady plných obchodů v samém centru Opavy. Podle vizualizací interiéru jde o „průměrnou“ architekturu neosobních obchodních center, které bohužel můžeme spatřit na mnoha místech České republiky. Jde o virtuální svět reklam, nebo chcete-li falešný ráj, do kterého se přijede a odjede autem. Je jisté, že se nejedná o oživení centra města. Naopak. Vzroste automobilová doprava k nákupnímu centru a ubude už dnes skomírající maloobchod v okolních ulicích. Nakonec takovouto myšlenku můžeme číst na str. 14 v už zmíněném Strategickém plánu. Provozovny nadnárodní společnosti na území města „(…) mají rovněž značný vliv na kvalitu života ve městě Opavě. Jedná se zejména o hypermarkety a supermarkety se zaměřením na potraviny a spotřební zboží, což se zase negativně odráží ve zvyšujícím se tlaku na drobné výrobce a prodejce vedoucí k útlumu jejich činnosti.“
Další důležitou kapitolou je chování samotného města ke svým občanům. Jestliže kdokoli z nás vlastní nemovitost či pozemek a chce si cokoli postavit či přestavět, objedná si studii. Osloví-li více tvůrců a získá více názorů, ze kterých si umí vybrat, dá se hovořit o velmi zodpovědném přístupu zadavatele. Nicméně tato situace je odlišná. Slezanku z větší části vlastní město, které by se mělo řídit jinými pravidly. Námi zvolená reprezentace Opavy má hájit zájmy opavské veřejnosti a může tak chránit majetek města před silným tlakem developerů.
(rozklikněte pro zvětšení)
Postupné prosazování většího a většího komplexu na magistrátu i jinde probíhá ve stínu vybírání fasád objektu do Horního náměstí. Společnost Crestyl zadává různým architektům a architektonickým kancelářím, aby navrhly fasádu k projektu, jehož zpracovatelem je Petr Franta Architekti & Asoc., spol. s r.o. Je to velmi nestandardní postup, který nevyvolává důvěru a který nakonec škodí i stavbě jako takové. Tento postup nezaručuje kvalitní řešení problému Horního náměstí. Nicméně jsme svědky prezentací velkého počtu studií fasád, při kterých občané rozhodují, který návrh se jim nejvíce líbí.
Ale jak může být úspěšný výběr jakéhokoli domu jen podle fasády?
Není právě participace obyvatel na tak významném projektu důležitá spíše v rovině programu?
Nemáme se nejdříve ptát Opavanů, jaká funkce jim nejvíce chybí?
Pokud bychom byli svědky zveřejňování ostatních částí projektu se stejnou energií, s jakou se předvádějí fasády na spoustu způsobů, dočkali bychom se jiné debaty. Mnohem užitečnější. Tak rozsáhlá intervence do městské struktury zasáhne v prvé řadě život ve městě, a proto si celá akce zaslouží širší debatu. Dokázali bychom lépe určit způsob, jak Slezanku či něco nového na jejím místě využít. Pak není daleko k vyhlášení regulérní architektonické anonymní soutěže podle pravidel České komory architektů na objekt Slezanky, který svou náplní bude respektovat opavský život. Lze tak docílit nalezení vhodného řešení. Architektonická soutěž je efektivní způsob, jak shromáždit nejvíce nápadů a přístupů. Kdy jindy, než právě v takové situaci, využít soutěživosti architektů a urbanistů z celé České republiky i ze zahraničí. Záměr přece časově přesahuje délku života člověka a tím i jeho odpovědnosti. Je důležité eliminovat riziko neodhadnutí budoucnosti na minimum. Dobře vypsaná a realizovaná soutěž je přínosem pro všechny strany a jsou-li její výsledky představeny široké i laické veřejnosti, stává se tou nejlepší vizitkou politiků.
Buďme opatrní!
